Jednou v pátek měly děti ve školní jídelně klasiku – výpečky se špenátem a bramborovým knedlíkem. Problém byl se sedmákem Abdulem, který odmítal vzít pokrm do úst. Taková míra rebelství znepokojila dozorující učitelku Novákovou, a proto Abdulovi přikázala, aby se postavil doprostřed místnosti. Pak pravila ke všem přítomným žákům: „Takové jednání nesmí být ani omylem tolerováno! Abdul byl varován, že má jíst všecko, i vepřové. Teď ho za trest zavřeme do kamrklíku s košťaty a kbelíky a každý má dovoleno, nebo spíše přikázáno mu jednu vrazit, dokud nebude poslušný, pak ho necháme už na pokoji. Je to jasné? Ok, tak do práce.“
Přijde vám to na hlavu postavené? Ano, je. Za neschopnost zkonzumovat školní plátek tuhého nebo prorostlého šedivého masa se v našich končinách dnes už snad děti podobným způsobem nekárají, natož aby byly ponižovány kvůli svému náboženství a jeho pravidlům. Jak ale jinak než dovedením situací ad absurdum chcete poukázat na nesmyslná, a dokonce nebezpečná pravidla obsažená v islámské trilogii?
Tentokrát jsem si vzal na paškál jeden mému lidskoprávnímu cítění obzvláště nelibý princip práva šaría týkající se žen. Pochází ze 4. súry koránu, konkrétně jde o její 34. verš, který v překladu Ivana Hrbka zní takto:
Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody!
Neuvěřitelné až bizarní, že?
V našich kulturních podmínkách je něco podobného neakceptovatelné a náš právní řád, stejně tak i přirozený morální kompas normálních jedinců, mlácení žen, nejen za neposlušnost, odsuzuje. Svůj obraz takový přístup nachází v paragrafech trestního zákoníku, které upravují třeba (těžké) ublížení na zdraví. Aplikovatelná by jistě byla i další ustanovení o omezování osobní svobody nebo útisku, jehož popis vystihuje výše uvedený verš velice dobře.
„Kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.“
Vidíte to také? Zneužití závislosti (navíc nejdříve vytvořené trýznitelem), donucení k nějaké nepěkné činnosti…
Příliš vedle by nikdo nešlápl ani s trestnými činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo s týráním osob žijících ve společném obydlí. Jak vidno, naše společnost se zuby nehty přirozeně jednání popsanému v onom verši č. 34 brání.
Pokud jde o další část principu z muslimské trilogie, tedy o to, že by muži zaujímali postavení nad ženami, neexistuje snad jediné slušné slovo ospravedlňující takové smýšlení. Nebudu se této hanebné myšlence ani dále věnovat. Věřím, že souhlasíte.
Tak, jak se muslimové (oprávněně) dožadují toho, aby nebyli utiskováni kvůli své víře (a aby Abdul nemusel vybírat mezi pozřením plátku vepřového anebo bitím), musíme my chtít, aby pravidla podle koránu a dalších islámských náboženských textů jsoucí v přímém rozporu s lidskými právy, nebylo možné uplatňovat.