Jedna Češka, paní Anna, jezdívala pravidelně do Egypta. Nelíbilo se jí ani tak moře nebo pyramidy, ale mladí a zdatní muži, kteří se tak rádi seznamují s evropskými turistkami. Když se pak doma v pražské kavárně Anna chlubila své kamarádce, jakou božskou dovolenou letos strávila na severu Afriky, začala její přítelkyně vyvádět jak smyslů zbavená a ječet na celý podnik: „Fuj, takový odporný čin, jak jsi mohla spát s muslimem? Vždyť to je největší ze všech hříchů! Překročila jsi vážně všechny hranice. Nejradši bych tě za takovou nemravnost proklela! Za tohle by snad měl být trest smrti!“ Pak kamarádka práskla dveřmi a utekla pryč, aby s někým takovým nemusela trávit už ani minutu a nepřišla třeba nakonec do pekla spolu s Annou.
Připadá vám reakce oné známé mírně řečeno podivná? Podobně to musí vnímat každý normální člověk, dá se skoro až říci, že je to reakce totálně praštěná. Přesto je přesně tento názor obsažen v koránu. Netýká se samozřejmě sexu s muslimy. Verše 80 a 81 ze súry sedmé podle překladu Hrbka znějí:
A hle, pravil Lot lidu svému: „Zdaž budete se oddávat nemravnosti, jíž před vámi se žádný na světě tomto nedopustil? Vždyť vy z vášně své k mužům vcházíte místo k ženám! Vy věru jste lid, jenž všechnu míru překračuje!“
Ačkoliv by se v tomto pohledu na LGBT+ kupodivu snadno shodli příznivci tradiční rodiny s vyznavači islámu, je něco podobného v naší společnosti nepřijatelné, zejména pak s ohledem na kruté tresty, kterým musí homosexuálové čelit v muslimských státech. V řadě z nich je to dokonce trest smrti (konktrétně podle dat z roku 2021 mezi takové země patřil Írán, Saudská Arábie, Jemen, Nigérie, Somálsko, Mauretánie, Spojené arabské emiráty, Katar, Pákistán a Afganistán. V řadě dalších zemí jsou intimní vztahy se stejným pohlavím stále kriminalizovány, i když již ne trestem smrti..
Naše Listina základních práv a svobod přitom říká:
Čl. 1: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Čl. 3 odst. 1: Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Čl. 3. odst. 3: Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
Čl. 6 odst. 2: Nikdo nesmí být zbaven života.
Čl. 6 odst. 3: Trest smrti se nepřipouští.
Čl. 7 odst. 1: Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.
Čl. 7 odst. 2: Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Čl. 8 odst. 1: Osobní svoboda je zaručena.
Čl. 10 odst. 1: Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
Čl. 10 odst. 2: Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
Čl. 15 odst. 1: Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
S těmito všemi základními stavebními kameny právního státu a demokracie (a nejen s nimi, ale s řadou dalších evropských norem chování) je ideologie politického islámu v přímém rozporu. Bez debaty.