Základní lidské právo na štěstí patří do Listiny

Covid mi ukázal, že naše společnost vůbec netuší, kam chce směřovat. Proto s sebou necháváme zmítat jako třtina ve větru a proto jsme taky tak zranitelní ideologií politického islámu, který na rozdíl od nás přesně ví, kam směřuje a jaký je jeho cíl. Máme přitom díky tomu všemu, co se za poslední dva roky stalo, jedinečnou možnost definovat náš cíl.

Napadlo mne v této souvislosti, že naše Listina základních práv a svobod je postavená na úplně špatném základu. Není totiž postavena na štěstí. Jeho dosahování je přitom hlavním motorem žití každé bytosti, nejen té lidské. Tohle je třeba napravit. Současně s touto reformou pohledu na lidská práva a svobody je třeba definovat naše hodnoty a skutečně se jimi řídit, ale jedno po druhém. Myslím si tedy, že by naší vizí mělo být se ze všech sil snažit budovat to, po čem skutečně toužíme – štěstí.

Proto jsem si dala za cíl udělat vše proto (ale ještě nemám jednotlivé kroky promyšlené), aby čl. 1 Listiny základních práv a svobod zněl (parafrázuju občanský zákoník, neboť se mi ta definice líbí):

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Každý má právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

Samozřejmě jsem se inspirovala v Deklaraci nezávislosti, to je všem jasné.

We hold these truths to be self-evident, that all men are created equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable Rights, that among these are Life, Liberty and the pursuit of Happiness

Ale ani Thomas Jefferson nepřišel na tuto myšlenku sám, jeho myšlenkové pochody podnítil John Lock. (Kdy já si sakra anjdu čas, abych si tyhle velikány přečetla? Vždyť jsem nebyla schopna dokončit ani Emila, a to se mi to tak líbí!)

Myslím, že mnou navržený článek 1. Listiny je prostě perfektní a zcela jasně vystihuje to, na čem naše společnost stojí a padá – zlaté pravidlo jednání: „Jednej s jinými tak, jak chceš, aby jednali oni s tebou.“ doplněné o onu čaromocnou substanci štěstí jako mušky zlaté (jak perfektně se to k sobě hodí, že?.

Kdybychom měli v Litině zakotveno právo na štěstí, měli bychom základ pro naše veškeré jednání a pro chování se státu vůči jednotlivci. Právo na štěstí navíc není žádný výmysl. Za základní lidské právo ho uznalo i Generální shromáždění OSN, které k tomu vydalo v roce 2012 rezoluci, ve které se mj. uvádí

The General Assembly conscious the pursuit of happiness is a fundamental human goal

The General Assembly recognizing the relevance of happiness and well-being as universal goals and aspirations in the lives of human beings around the world and the importance of their recognition in public policy objectives

Domnívám se, že bychom neměli útočit na islám. Je to hloupé, ubohé a nikam to nevede. Nenávist nevyřeší nic a navíc jsme prostě ve srovnání s muslimskou ideologií slabí a nestabilní, protože vůbec netušíme, co vlastně chceme. Mít klid a pohodu vážně není cíl… Proto bychom měli definovat to pozitivní, čeho chceme dosáhnout. Musíme vědět, kam směřujeme, jinak budeme jak křečci v kolečku a budeme v podstatě napomáhat těm, kdo to rozhodně se základním právem na dosahováním štěstí nemyslí dobře.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *